Ze záhrobí mi pomáhá mrtvý manžel

Paní Lea (34) z České Lípy žila až donedávna spokojeným životem. Měla hodné­ho manžela, dvě hezké a zdravé děti, slušnou práci a rozestavěný domek. „Mít svůj domek byl vždycky můj sen. Když přišel manžel s nápadem vzít si hypotéku, neváhala jsem. Oba jsme byli zaměstnaní a po cestování jsme netoužili. Spíš po vlastním, nikým a ničím nerušeném bydlení!

Vůbec mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát…,“ svěřuje se paní Lea a váhavě pokračuje: „Domek byl už před dokončením, dodělávky jsme chtěli zvládnout svépomocí. A kvůli vysokému nájmu jsme potřebovali pustit byt. Manžel naložil do auta několik krabic a jel do domečku. Měl se vrátit během hodiny...“

Na všechno sama

Paní Lea se odmlčí na dlouhé minuty a potom vysvětluje: „Narazil do něho kamion, který vůbec na té silnici neměl být. Prý zabloudil a otáčel se. Manžel byl na místě mrtev.“ Lea se po strašlivé zprávě zhroutila a nebyla schopná ničeho.

Problémy ani účty ale nečekají a Lea si musela rozmyslet, co bude s ní i dětmi dál. Byt měl být už několik dnů vyklizený a ve schránce nacházela stále nové složenky či upomínky k zaplacení. „Byla jsem zoufalá. O všechny věci se vždycky staral manžel. Ani jsem netušila, kde máme všechny doklady a smlouvy, natož jak je zaplatit nebo požádat o posečkání.

Nebýt dětí, skončila bych se životem. Jenže ony mě potřebovaly, dcerám ještě nebylo ani deset!“ krčí rameny Lea. Nešťastná vdova se odhodlala věci uspořádat a dala se do třídění všech papírů, o kterých ani netušila, co znamenají…

Zjevil se v zrcadle

„Byla už půlnoc a já třídila papíry, které mi absolutně nic neříkaly. Učím v mateřské škole a vše, co má spojitost s matematikou, je mi odporné. Vždycky jsem to přenechávala manželovi. Teď jsem seděla nad hromadou lejster a brečela. Byla jsem absolutně zoufalá a v té bezmoci jsem manželovi začala hlasitě vyčítat, že nás opustil.

Že nás v tom nechal a sám má pokoj!“ přiznává se Lea a dodává: „Uvědomila jsem si, jak jsem ubohá a šla si k zrcadlu utřít oči. Stála jsem v tichém temném pokoji a koukala na sebe do zrcadla. Vtom jsem za sebou uviděla manželův obrys. Byla jsem si jistá, že je to on. Vykřikla jsem a otočila se. Doufala jsem, že tam stojí a řekne mi, že je živý, že to byl všechno omyl nebo sen.

Jenže za mnou nikdo nestál!“ Lea se znovu otočila k zrcadlu a zírala na svůj odraz. Po chvíli se postava opět zjevila a začala s ní hovořit... „Vím, že to zní bláznivě, sama jsem tomu druhý den nevěřila a namluvila si, že se mi to jen zdálo.

Ale dneska si mohu být jistá, že je to pravda. Manžel se mi zjevuje téměř vždy, když to potřebuji!“ tvrdí Lea a líčí, jak její setkání s nebožtíkem probíhají: „Můj MRTVÝ manžel mi strašně moc pomohl. Vysvětlil mi, jak mám požádat o snížení splátek na hypotéku, co mám poplatit a co zrušit. Takové věci jsem si nemohla sama vymyslet ve snu, když jsem o nich vůbec nevěděla…“

Poradil mi ze záhrobí

Lea se s dětmi nastěhovala do domku a sama postupně dokončovala to, co by jinak zastal její muž. Její příjmy jí tak tak stačily na splátky dluhů. Na živobytí však potřebovala ještě nějaký další příjem. „Opět jsem byla zoufalá a pro­sila jsem manžela, aby mi pomohl. Zjevil se v zrcadle a po­radil mi. Vzpomněl si, jak dob­ře a ráda jsem malovala, než se narodily děti.

Řekl, ať si pozor­ně přečtu asi týden staré novi­ny,“ vzpomíná Lea. Hned udělala, co jí manžel radil. Našla inzerát, kde hledali pro domácí práci někoho šikovného s vý­tvar­ným nadáním. „Ta brigáda mě zachránila. Platí mi jídlo a boty pro děti - musíme se sice uskrovňovat, ale jde to…“ krčí rameny Lea a usmívá se. Pak předkládá důkaz o manže­lově pomoci ze záhrobí: „Od manželovy smrti neuplynul ani rok, když náhle zemřel jeho otec.

Manžel s ním neměl moc do­bré vztahy. Já ho vlastně skoro neznala. O jeho smrti jsem se dozvěděla od notáře, byly jsme s dcerami jedinými dědičkami. Nechtě­la jsem tam jet - kvůli polorozpadlému baráku někde u trati. Ale manžel se mi tentokrát zjevil sám, aniž bych ho o to žádala. Prosil mě, abych tam šla a hledala plechovou krabičku. Nechtělo se mi, ale věděla jsem, že musím manželovi vyhovět.“

Těším se na švagrovou

Lea dostala od notáře klíče a vypravila se na prohlídku nabyté nemovitosti. Podle předpokladu ji čekala barabizna s vytlučenými okny a vyvráce­nými dveřmi. „Prý domek zlikvidovali místní vandalové. Rozkradli, co šlo! Procházela jsem tím nepořádkem a hlavou se mi honilo, kolik bude stát demolice. Vtom jsem zakopla o prkno v podla­ze. Když jsem ho nadzvedla, našla jsem plechovou krabičku a v ní dvě vkladní knížky a ně­jaké dokumenty.

Na knížkách bylo necelých sto tisíc, ale dokumenty byly pro mě cennější. Vyplývalo z nich, že tchán měl ještě dceru s jinou ženou. Ta měla být téměř stejně stará ja­ko já!“ kroutí hlavou Lea a své vyprávění končí optimisticky: „Za peníze jsem vděčná. Švagrovou jsem nenašla, ale obrátila jsem se na pořad Pošta pro tebe. Tak se moc těším!

Hlasy zemřelých

Podle esoteriků to skutečně funguje: Duchové zůstávají ‚s námi‘, pokud mají pro pozůstalé nějaký důležitý vzkaz nebo jsou právě oni klíčem k tomu, proč duše neodešla klidně. Pro komunikaci si vybírají několik způsobů. Nejjednodušší je spojení ve snu, kdy se vám zemřelý člověk zjeví a předá zvláštní zprávu.

Kontaktem nebo upozorněním může být také třeba krátké zazvonění telefonu přinášející pocit lásky a naděje ve chvíli, kdy to nejvíce potřebujeme a cítíme se osamoceni. Psaná zpráva nebo slůvko zašeptané v noci nemusí být výjimkou.

(prud, Jackie)