Učte ho slušnému chování od ranného věku

Pokud se nehodláte přestěhovat do džungle, kde je možné jíst rukama, vyjadřovat se skřeky nebo na znamení nesouhlasu vyplazovat jazyk, tento článek nemusíte číst. Pokud však bude vaše ratolest žít v civilizovaném světě, je potřeba ji už odmalička učit základům společenského chování. Je však důležité zaměřit se na způsoby, kterým vaše dítě rozumí právě nyní ve svém věku. Cvik je nejlepší strategie. Nabízíme vám několik odpovědí na nejčastější problémy.

U jídla jako na fotbale

Otázka: Pokaždé když položím talíř s jídlem před svého dvouletého syna, křičí: „Fúúúúj!“ Někdy z toho šílím. Nechtěla bych, aby to dělal, když jsme u někoho na návštěvě.

Co dělat: Zkuste chování batolete nedramatizovat. Nic není více uspokojivé pro malé dítě než velký rozruch kolem toho, co řekne nebo udělá. Neznamená to však, že byste neměla jeho řádění omezit už v zárodku. Konečně, slušné chování u stolu je důležité. Působte na rozvíjející se pocit soucítění u vašeho dítěte. Mohla byste říct: „Jsem smutná, když říkáš, že moje jídlo je fuj, takže tě prosím, abys to už víckrát neříkal.“ Také mu můžete dát vědět, že pokud nemá rád určité jídlo, je v pořádku, pokud řekne: „Ne, děkuji.“

Přestože je vybíravost u jídla častým problémem mezi batolaty, můžete také přehodnotit způsob, jakým mu jídlo nabízíte. Vybíravost má často kořeny v potřebě batolat mít nezávislost. Proto se s ním kvůli jídlu dlouho nedohadujte. Když vaše dítě něco nejí, nedělejte si z toho starosti. Zdravé batole neumře hlady. Přemýšlejte také o tom, co vlastně dítěti servírujete. Malé děti mají většinou odpor k výrazným příchutím, vůním nebo k hořkým jídlům. Pokud chcete svou ratolest malinko ‚navnadit‘, můžete mu během vaření dát trochu jídla ochutnat.

Pokud batole naučíte slušnému chování u stolu a začnete kontrolovat své vlastní, s neomaleným řáděním u jídla bude konec.

Zbytečná slova?

Otázka: Moje dcera má pouze dva roky, ale slova ‚prosím‘ a ‚děkuji‘ ještě nejsou součástí jejího slovníku. Chtěla bych, aby z ní vyrostl zdvořilý člověk. Jakým způsobem ji nejlépe naučím tato slova?

Odpověď: Nejlepší čas učit své dítě dobrému chování je právě teď. Nyní již začíná chápat, co je to soucit a empatie a získává schopnost zvládat krkolomná slova. Dobré způsoby se učí díky příkladům a opakovacím cvičením, takže se ujistěte, že vy a váš partner říkáte ‚prosím‘ a ‚děkuji‘ sobě navzájem při běžných úkonech, jako je třeba podání slánky u stolu.

Příště pobídněte svou dceru, aby je sama použila. Když požádá nebo přijímá hračku či jídlo, řekněte něco jako: „Jaké je to zázračné slůvko?“ a připomeňte jí, co musí říct. Když to udělá, dejte jí vědět, že je šikovná holčička. Když neposlechne, nevšímejte si toho. Je důležité neudělat ze zdvořilých slůvek domácí úkol. Jednoduše potomka podpořte takovým způsobem, aby to vypadalo jako jeho vlastní myšlenka. Ochotněji vás poslechne, a ani o tom nebude vědět. Pokud tuto lekci budete opakovat, uslyšíte doma ta magická slova častěji.

Nechci čekat!

Otázka: Kdykoli telefonuji anebo si povídám s přáteli, moje tříletá dcera nás neustále přerušuje, i když si jindy hraje třeba i sama. Je možné vůbec dosáhnout, aby nás chvíli nechala a dělala si svoje věci?

Odpověď: Být ve třech letech trpělivý a počkat, až na mě přijde řada, je trochu problém. Podobné chování nezvládají ani někteří dospělí, takže se snažte být ke své malé dceři trpělivá. Odnaučit dvou až tříleté děti, aby vás přerušovaly, je obtížné. Mají totiž velmi mlhavou představu o čase a ne příliš mnoho trpělivosti. Pokud jim řeknete, že musí počkat minutu, je to pro ně něco podobného, jako kdybyste jim řekli, že mají čekat celý den.

Za prvé, sedněte si ke své dceři a vysvětlete jí, že když s někým konverzujete, je těžké ji poslouchat, když mluví zároveň druhá osoba. Také jí řekněte, že slušní lidé obvykle vždy čekají, než ten druhý domluví, a až potom přijdou na řadu. Zdůrazněte však, že když vás opravdu potřebuje - třeba chce jít na záchod -, může přerušit vaši konverzaci tím, že řekne: „Promiň.“

Příště, až vás dcera opět přeruší, řekněte: „Promiňte,“ komukoli, s kým mluvíte, a potom se obraťte na dceru se slovy: „Prosím, nepřerušuj mě. Až dokončím rozhovor, můžeš říct, co chceš.“ Chce to cvik, než dítě pochopí správné načasování své žádosti. S vaší podporou a pobízením se však jistě naučí, kdy může mluvit.

Oblíbené téma: kakání

Otázka: Můj dvouletý syn začal být v poslední době ‚posedlý‘ mluvením o kakání a čurání. Nedávno, když se ho babička zeptala, jak se má, křičel:„Kakal!“ Problém je asi v tom, že ho právě učím zvykat si na nočník, takže odstranit tato slova z jeho slovníku je těžké.

Odpověď: Vítejte do krásného světa dětí na nočníku. Často frekventované téma kakání a čurání v jejich konverzaci do tohoto světa patří. Ozbrojte se trpělivostí, protože tyto výrazy budou nyní velmi časté. Pro vaše batole jsou vlastně součástí jeho návyku na nočník. Když o tom mluví, lépe pochopí, co vlastně jeho tělo dělá a jak má na to reagovat. Přesto můžete něco udělat. Když vaše ratolest vykřikuje slova jako kakat nebo čurat, nesoustřeďte se na ně. Pokud jim budete věnovat pozornost, dítě jen více povzbudíte, aby je říkalo.

Příště, až váš syn opět zakřičí na babičku kakal a čural hned na přivítanou, lze jednoduše říct: „Dnes budeme mluvit tiše: Prosím, řekni babičce ahoj.“ Pokud ‚záchodovým‘ výrazům nevěnujete pozornost, ale zdůrazníte jiná akceptovatelná slova a chování, pro dítě už nebude tak zajímavé mluvit o tom, co dělá na nočníku.

Vyplazování jazyka

Otázka: Naše nová slečna na hlídání Emilka, kterou mám velmi ráda, mi řekla, že moje tříletá dcera k ní byla strašně drzá. Říká jí třeba: „Nenávidím tě! Jsi ošklivá!“ A vyplázla na ni jazyk. Jak ji mám naučit, aby se chovala slušně, když nejsem s ní?

Odpověď: V době, kdy jsou máma s tátou pryč, je zábavné porušovat hranice jiných dospělých - obzvláště pokud jsou vám tři roky.

Když jste to neudělali předtím, nyní je čas určit pravidla při hlídání dítěte, které musí vaše ratolest dodržovat. Je už dost velká, aby pochopila, že určité chování je zkrátka nepřijatelné. Sepište seznam pravidel jako třeba „neříkat ošklivá slova“ na barevný kus papíru a pověste jej na místo, kde ho bude vaše dítě dobře vidět. Potom vysvětlete, co znamená každé pravidlo a proč se musí dodržovat. Například byste mohli říct: „Když říkáš Emilce, že je ošklivá, je z toho smutná. Nemáme lidem dělat něco, po čem se cítí špatně.“

Nevadí, že dítě ještě neumí číst. Vizuální přítomnost seznamu na papíře bude sloužit jako připomínka. Příště, když se dcera zachová k dívce špatně, řekněte jí, ať se omluví, a připomeňte pravidla. Seznamte s nimi také slečnu Emilku. I ona je může použít, pokud je bude potřebovat. Pokaždé se informujte před dcerou, jak se chovala za vaší nepřítomnosti. Možná byste si měla najít trochu času před tím, než odejdete z bytu, a zahrát si nějakou hru ve trojici - vaše dcerka, slečna na hlídání a vy. Uvidí, že Emilka je osoba, které důvěřujete. Pravděpodobně jí bude také víc důvěřovat a začne se snažit o to, aby ji potěšila.

(Family Star)