Sexualita vašeho dítěte

Stejně jako k životu patří spousta jiných věcí, patří k němu i sexualita, která se týká nejen sexu, ale i vztahu dvou lidí odlišného pohlaví. Vaše malé dítě se spoustu věcí učí od vás, je to taková malá opička, která okoukává a napodobuje. To, jak se k sobě máte se svým partnerem, jeho otcem, to, jak skrýváte nebo naopak neskrýváte nahotu, nakolik jste k sobě intimní, to všechno vidí a zůstává v něm. Pokud budete dělat, jako že žádná sexualita neexistuje, nikomu tím neprospějete. A vůbec už ne sama sobě. To, jak je dítě vychováváno v prvních letech života, si s sebou ponese celý svůj život. A týká se to i postoje k opačnému pohlaví, k sexu a k němu samému jako sexuální bytosti. Protože sexuálními bytostmi jsme my všichni. Když se bude nadměrně stydět za svoji sexualitu, bát se zeptat, co ho v této oblasti zajímá, určitě mu to neprospěje.

První krůčky

Že se vašemu chlapečkovi líbí holčička odvedle? A jí zase Petřík odnaproti? Nepodivujte se, že jim je teprve pět let. Není na tom nic neobvyklého. Jejich sexualita se probouzí, začínají si všímat svých vrstevníků a toho, že muž a žena jsou dvě odlišné bytosti. A že se mají rádi. A že spolu vychovávají děti. Zatím ještě nepřemýšlejí, kde se ti malí človíčkové vzali - prostě tu jsou.

Během vývoje vašeho dítěte se nerozvíjí jenom jeho rozumové schopnosti a vlohy, ale i jeho sexualita. Je zbytečné před tímto faktem zavírat oči a dělat, jako by se nic nedělo. Že si malý chlapec, ještě miminko, prohlíží svoje přirození, je naprosto normální věc, zkoumá ho jako všechno kolem sebe, takže pokud si s ním i pohraje, neznamená to, že je nějak vadný nebo že z něho bude sexuální maniak. U děvčátek víceméně nehrozí, že by se jako malé nějak stimulovaly, i když, pochopitelně, pravděpodobně časem, třeba při mytí, přijdou na to, že jisté dotyky jsou jim příjemné. Ale to je docela přirozené a příroda to koneckonců tak zařídila - kdyby nám samotným kontakt s naším přirozením nepřinášel libé pocity, těžko bychom se vůbec kdy pustili do rozmnožování...

Se svým přirozením si zkrátka hrají už i miminka - především chlapci -, a je to úplně běžné a především normální. Jednak jim přijde zajímavé, co se s jejich tělem děje, a za druhé ztopoření penisu přináší libé pocity. Nebojte se toho a neplácejte dítě přes ruku! Často je také tato činnost přisuzována tomu, že se dítě nudí - proto, pokud se vám konání vašeho miminka nelíbí, zabavte ho hračkou, ale určitě mu nedávejte najevo, že dělá něco, co je zakázané. Uložilo by si to okamžitě do paměti - to byste se divila, jak je dětský mozeček zvídavý a dychtivý po nových impulzech - a navždy už by hru s vlastním tělem bral jako něco zakázaného. Což by mu samozřejmě nebránilo, aby to nedělal dál, ale tentokrát už s pocitem provinění...

Většinový názor, jenž se zabývá řešením dětské masturbace, říká, že je třeba dětem masturbaci zakázat. Je to nesmysl, neboť dítě tak pouze přenese svoji libou činnost do světa soukromí, v němž se s dítětem již nesetkáváme. Ostatně tímto způsobem vyřešilo svůj intimní život veškeré civilizované lidstvo, jednoduše uzavřelo svůj intimní život do soukromí, byť se na oko staví k sexuálním otázkám vstřícně a otevřeně. Lidstvo tak muselo být něčím postrašeno, stejně jako jsou strašeny děti, že si je vezme čert...

Stejně jako jsou rodiče svému dítěti vzorem v mnoha jiných věcech, měli by táta a máma být příkladem i v oblasti, která se týká sexu - a nejen jeho. Nejspíš budete chtít u svého dítěte vybudovat zdravé sebevědomí, mít z něho jedinečného člověka, budete ho od narození učit všemu možnému. K učení o světě a všem, co s ním souvisí, patří i poučení o vlastním těle. O sexualitě, o tom, že je přirozená, a pochopitelně i o sexu.

Nebojte se otázek!

„Mámo, proč já mám bimbáska a Evička ne?“ je běžná otázka malého chlapce. A děvčátka se ptají zase opačně. Jak odpovíte? Pravděpodobně s oroseným čelem po chvíli přemýšlení takhle: „Protože ty jsi kluk a ona je holčička.“ Malému človíčkovi to bude možná v prvním momentě stačit - ale jak dlouho? Přijde na řadu otázka: „A proč já jsem kluk a ona je holka?“ To už je trochu složitější, ale vysvětlit úlohu dvou pohlaví je ještě stále snadné - ty budeš táta, Evička máma.

Je zbytečné stydět se a nebo dokonce sexualitu jako takovou malým dětem tabuizovat. Je dokázáno, že děti až do devíti let berou svoje sexuální orgány jako něco naprosto přirozeného a staví je na roveň třeba ruce nebo noze. Bylo by proto dobře, kdyby vaše dítě dostalo základní poučení o sexu do této doby. Pokud se ale rodiče před dětmi schovávají, aby je náhodou nezahlédly nahaté, pak jim v mozečku sepne světýlko: „Nejspíš na tom asi něco bude, když se nahota schovává...“ A o to víc se o ni za­čnou zajímat. Pamatujte na to! Na druhé straně je ale zase zbytečné se před dětmi producírovat a předvádět. To je ovšem opačný extrém, a každý extrém, jak známo, škodí. Možná že se vám, pokud se zajímáte o sexualitu svého dítěte, hodí i nějaké moudro - tady je.

Jako první odtabuizoval dětskou sexualitu Sigmund Freud, známý česko-rakouský lékař a psychiatr, podle kterého je úplně normální, že i dítě má svoje sexuální potřeby a pocity. Určitě si vzpomínáte na první nesmělé tápání, poznávání vlastního pohlaví i toho opačného. Kdopak z nás si nehrál na doktora? Právě tyhle hry bývají obvyklé v předškolním a raně školním věku, kdy si dítě začne svoji sexua­litu výrazně uvědomovat a je přirozeně zvědavé. Možná že takové hry vůbec neprobíhají u divochů, kteří nechodí zahaleni - ale my, civilizovaní lidé, kteří se odmala oblékáme do šatů, jsme na tom trochu jinak. A tak chlapeček a holčička najdou nějaký koutek a tam jeden druhému ukazují, co kdo nemá. Je to napínavá hra - a někdy se může zvrhnout i ve veselou historku. Jedna taková maličká dvojice musela vyhledat rodiče, protože plastelína, kterou si napatlala na intimní místa, ne a ne dolů. Ovšem v čem tahle hra spočívala, to ani jeden z nich nepřiznal... Jak se mají rodiče v té chvíli zachovat? Především nesmějí dítěti spílat, ale ani se divit. Že se něco takového může stát je docela přirozené, ale zase na druhé straně je třeba dítě po­učit o hygieně i o tom, že by si nevhodnou manipulací mohlo i ublížit. A jsou tady první diskuse o sexu.

Podle Freuda se malý chlapec zamiluje do vlastní matky. Jeho sexuální pud se probouzí k životu, takže chlapcův vztah k matce získává podtext incestu. Otec je vnímán jako rival. Tento strach je Freudem pojmenováván jako tzv. kastrační úzkost. Problematický vztah syna k matce je pak možné vnímat v rovině tzv. oidipovského komplexu, tedy nevědomé sexuální touhy k vlastní matce. Freud použil pro pojmenování tohoto komplexu řeckou báji o Oidipovi, který odešel z domova, protože mu věštba prorokovala zabít vlastního otce a pojmout za ženu vlastní matku. I přesto, že Oidipus domov opustil, aby se osudu vyhnul, tento se po letech naplnil a skutečně svého otce zabil a oženil se s vlastní matkou.

Pro opačné pohlaví je typická žárlivost na matku. Dívka se zamiluje do otce a svoji matku chápe jako překážku. Dívka pak trpí tzv. závistí penisu. Nedovede pochopit, proč zůstala v tomto směru ošizena a vinu klade na matku.

Dítě školou povinné

Zhruba v těch devíti letech, o kterých už byla řeč, začne dítě přebírat postoj dospělých, kteří mají často v otázkách sexu spoustu zábran a předsudků a navíc z něho dělají jakési prazvláštní tajemství. Pravděpodobně to bude puritánskou výchovou, která přetrvávala ještě dlouho ve dvacátém století. Matky dnešních maminek možná už měly k sexu, i díky uvolněnějším šedesátým letům, poněkud benevolentnější vztah, ale často se stalo, že se ještě i ony stavěly k sexuální výchově a poučení svých dcer tak jako jejich maminky. A sice přinesly dospívající dívce knížku Děvčátka, na slovíčko - a tím to pro ně skončilo. Ne že by byla zas tak úplně špatná - dojemné na ní bylo to, že v ní byla vsunutá útlá knížečka s popisem pohlavních orgánů muže a ženy, kterou bylo možno, po uvážení, vyjmout, aby se dívka nevzdělala příliš - ale žádná kniha nenahradí upřímný rozhovor mezi mámou a dcerou.

O chlapcích se tak nějak předpokládalo, že všechno vědí, takže těm jejich tátové nenosili nic. Ono je to ale ještě trochu složitější. Pokud se se svým malým dítětem o sexu vůbec nebudete bavit a budete ho odbývat větami typu: „Na to máš ještě dost času!“, pak k vám během dospívání nebude mít už vůbec důvěru a navíc se bude zřejmě i stydět o těchto věcech mluvit. Dítě školou povinné by mělo už dávno vědět, jaké jsou rozdíly mezi děvčaty a chlapci, umět pojmenovat části svého těla včetně intimních partií a nestydět se za to. Mělo by mu být jasné, jak přicházejí děti na svět - ale nemusí ještě vědět, jak se dělají, ovšem pokud se na to zeptá, je třeba mu přiměřeně jeho věku, vnímavosti a inteligenci odpovědět, a ne se schovávat za to, že je na to ještě malé.

O něco starší dítě, kolem desátého roku a starší, byste měla poučit o specifikách jeho těla - chlapce o nočních polucích, děvče o menstruaci. Takhle staré děti by také měly být připraveny na to, že se jejich tělo bude měnit, aby dívka, které vyrostla ve dvanácti letech prsa, nebyla vyděšená - a chlapec naopak dennodenně nepoměřoval svůj úd s penisem kamarádů s děsem v očích, že mu třeba vůbec nevyroste. Děti by měly vědět, že mezi lidmi jsou rozdíly, a to se týká nejen jejich psychického a rozumového vývoje - jak si určitě už dávno ve škole všimly -, ale také vývoje jejich těla.

Ach, ta puberta!

Všichni si nad ní povzdechnou - děti mají v téhle době dojem, že je nikdo nemá rád a nerozumí jim, navíc nerozumí ani samy sobě. A dospělí si se svými potomky nevědí rady. Děvčátko se mění v ženu a chlapec v muže a oba se v tom ztrácejí. V této době už by děti měly být poučeny o antikoncepci, stejně jako o tom, že by si měly všímat toho, zda je někdo - míněno dospělý člověk - okatě nesvádí nebo se jich nevhodně nedotýká, nevhodně nemluví nebo je dotěrný. Nestačí říct jenom: „Nesmíš se bavit s cizími lidmi!“ Dítě na to zapomene, pokud je přirozeně zvědavé. Proto je třeba ho dostatečně poučit. Je také nejvyšší čas s potomky probrat, jak se „dělají“ děti, a také si s nimi popovídat o masturbaci. To je snad nejožehavější téma - pro zajímavost se zamyslete sama nad tím, zda jste schopna a ochotna o tom mluvit...

V době puberty přicházejí první lásky a s nimi zklamání a každá zrada bolí dvojnásob. „Co jsme byli v létě na dovolené, nějak ses změnila!“ vytýká matka své dceři, aniž by se zamyslela nad tím, čím to asi bude. Že za to možná může ten modrooký chlapec, syn dvojice, se kterou si vyšli na večeři, nebo třeba někdo jiný, ale za změnou chování, snivou náladou, nadšením nebo plačtivostí je v této době nejčastěji první láska. Rozhodně byste neměla na svou dceru uhodit a nutit ji, aby se svěřovala. Ale pokud jste k sobě byly upřímné až dosud, pak je velmi pravděpodobné, že za vámi přijde sama.

Ožehavou otázkou je i antikoncepce. Nebojte se o ní mluvit, protože neprobrat tohle téma by se vám mohlo šeredně vymstít. Vždyť u nás každoročně porodí několik desítek dívek, kterým je patnáct a méně let. A přece nechcete - aby vaše dcera nebo syn měli problém s předčasným otěhotněním. Nemylte se. Chlapců se to taky týká - protože i oni jsou zodpovědní za to, že jejich mladá láska čeká dítě. A kdy tedy nabídnout dceři pilulky nebo poučit syna o používání kondomu? Rozhodně ne dřív než dosáhnou patnácti let, ale i pak je trochu brzo. Ale to už je na vás - pokud jste ke svým dětem byla upřímná při prvních krůčcích v otázce sexuality, určitě spolu vyřešíte i tento problém.

(Připravila: Šárka Schmidtová, Harper's Bazaar)