Chci se bavit, ne dřít

Náš Patrik (8 let) je sportovně nadané dítě,“ říká Helena Kolářová z Brna. „Manžel hrál závodně basketbal, takže ho vždy vedl ke sportu, i když byl Páťa ještě ve školce. V první třídě jsme ho zapsali na fotbal a trenér říkal, že je velmi šikovný. Jenže po třech měsících nám Páťa řekl, že už tam chodit nebude, protože jsou tam protivní kluci a jeho to s nimi nebaví. Chtěli jsme, aby dělal nějaký sport, a po poradě s ním jsme ho tedy zapsali na tenis. I ten zvládal velmi dobře, dokonce hrál závodně. Jenže celou dobu si stěžoval na trenéra, prý na něj řve a vypadá jako krokodýl. Když měl jet na tenis, tak říkal: „No jo, už zase mám toho krokodýla...“

Před každým tréninkem dělal scény, že se mu tam nechce. Občas jsem však měla pocit, že má ze hry radost, a bylo mi líto ho odhlásit ze sportu, ve kterém vyniká. Když vyhrával, tak tam šel bez protestů, ale jen co začal prohrávat, opět jsme ho museli nutit. Začal být však i v jiné dny neklidný a unavený. Manžel chtěl, aby dál na tenis chodil, ale když i on viděl, že se syn trápí, dohodli jsme se, že ho odhlásíme. Udělala jsem to s těžkým srdcem, a to nejen kvůli tomu, že jsme do jeho tréninků investovali spoustu peněz.

Nakonec se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí. Patrik začal být klidnější a nyní má i lepší náladu. Museli jsme se zkrátka smířit s tím, že tenista z něj nebude. Věřím ale, že i když nyní na žádný sport nechodí, časem si sám určitě něco najde a energie, kterou jsme do něj investovali, se neztratí.“

Vyroste z něj ulejvák?

Mnoho dětí čeká po škole ještě druhá směna na mimoškolních aktivitách. Školní tělocvičny jsou i odpoledne plné malých florbalistů, fotbalistů, gymnastek nebo baletek. I když mnohým rodičům
i dětem tyto aktivity připadají prospěšné a obohacující, velké procento dětí si přeje ukončit kroužek nedlouho potom, co do něj začaly chodit, a dlouho předtím, než tu kterou dovednost zvládnou.
Měli bychom je povzbudit, aby zůstaly, nebo dítěti dovolit, aby ukončilo aktivitu, a nedělat z toho velkou věc?

Desetiletý Láďa Berčík chtěl loni skončit s hokejem krátce potom, co se asi dvakrát účastnil tréninku na ledě. Jeho rodiče se kvůli tomu pohádali. Láďova maminka pokrčila rameny a řekla, že požádá o vrácení peněz za zbytek roku. Láďův otec trval na tom, aby se jeho syn ještě pokusil zůstat. Několik týdnů snášeli synův odpor a fňukání. Tvrdil, že má příliš těsné brusle, že trenér je hulvát a trénink je nudný. „Musí se naučit, že když se párkrát projede po ledu, nedá hned vítězný gól. tak to v životě nefunguje,“ protestoval jeho otec. „Dítě si musí uvědomit, že za každým úspěchem je mnoho potu a tvrdé práce na sobě.“

Láďova maminka odporovala: „Vždyť bude mít ještě dost šancí se to v životě naučit. Je mu teprve deset let!“ Láďa nakonec „zvítězil“ a brusle putovaly do sklepa. Jenže o měsíc později projevil zájem chodit na taekwondo. Rodiče ho tedy zapsali na trénink. Po třech týdnech si to však Láďa opět rozmyslel a chtěl z tréninku vycouvat. To už se jeho otec odmítl vzdát: „Bude tam chodit, sedět třeba na lavici a sledovat ostatní děti, i když se sám cvičení neúčastní,“ rozhodl. „Nedovolím, aby
z mého syna vyrostl člověk, který když něco začne, nikdy to nedokončí.“

Otec vozil svého syna dvakrát týdně na taek-wondo a postupně s překvapením a radostí sledoval, jak dřívější chlapcův odpor postupně mizí. Za pár týdnů trénoval stejně nadšeně jako ostatní kluci a dosáhl první pás taekwonda.

Co je potřeba umět?

Helena Tálská z Olomouce přihlásila svoje tři dcery ( 7, 8 a 10 let) na několik mimoškolních aktivit. Od tenisu a plavání až po keramiku. Postupně zjistila, že tyto kroužky je za pár týdnů přestaly bavit.

„Uvědomila jsem si, že to já jsem je zapsala na kroužky, o kterých jsem si myslela, že se jim budou líbit,“ řekla Helena. „Domnívala jsem se, že to, co se líbí mně, bude i pro ně zábavné, ale ukázalo se, že jsem se zmýlila. Šly tam jednou dvakrát a potom už nikdy.“

Zájmové činnosti, které její děti nedokončily, stály Helenu tisíce korun.

Nyní je už opatrnější. „Při výběru mimoškolní činnosti vždy uvažuji o tom, k čemu se dítěti bude hodit v jeho dalším životě.

„Třeba nyní jsem přihlásila dceru (7) na plavání, protože si myslím, že naučit se plavat je pro život nezbytné. Ale gymnastika - to je jiná kategorie. Bez toho přežije.“

Pokud se stane, že děti chtějí skončit s kroužkem, uvažujte o tom, jak byste se cítili, kdybyste zjistili, že tato činnost nesplňuje vaše představy. „Když se zapíšete na zájmovou činnost, která se vám postupně přestane líbit, také se nepokládáte za ulejváka, pokud tam přestanete chodit.“

Pokračovat, nebo skončit?

V případě, že trváte na tom, aby vaše dítě pokračovalo v mimoškolní aktivitě, kterou si přeje ukončit, jste příliš snaživý a ctižádostivý rodič? Nebo jste snad měkkota a příliš tolerantní, když dítěti dovolíte, aby opustilo trénink fotbalu po dvou odpolednech? Ještě předtím, než se rozhodnete, přečtěte si naše rady:

• Osmi- až desetileté děti ještě nemají jasno v tom, jaké aktivity by rády dělaly. Je v pořádku nechat je odejít, když je kroužek nebaví. Jeho ukončení pravděpodobně neznamená nic víc než pouhou informaci. „Nudím se tam, není to zábavné.“
  
   
• Nejsou žádné důkazy o tom, že podobné chování dětí se přenáší v dospělosti do dalších činností. Jinými slovy: Jen to, že kluk nechce chodit na hokej, ale na keramiku, kterou vzápětí také odvrhne, neznamená, že jako dospělý skončí s každou prací, kterou začne.
  
   
• Pokud budete dítě nutit, aby chodilo na určitý sport nebo zájmovou činnost, a ono nechce, jeho odpor se bude zvyšovat úměrně vašemu nátlaku. Není možné nutit dítě, aby se podílelo na určitém sportu nebo činnosti, kterou nechce dělat. Pokud to přesto uděláte, vyvoláte u něj pouze úzkost, která způsobí, že příště bude odmítat nové aktivity a zážitky.
  
   
• Zapojte dítě do rozhodnutí o nových mimoškolních aktivitách a nerozhodujte o nich sami. Mějte však zároveň na paměti, že děti v tomto věku ještě mohou přeceňovat své představy o tom, jak je určitá činnost bude bavit. Jejich představy o sobě nejsou zkrátka ještě zcela realistické.
  
   
• Se staršími dětmi mluvte předem na téma, jak dlouhé by mohlo být zkušební období pro novou aktivitu, kterou si zvolí. Tím dáte dítěti možnost, aby se samo podílelo na rozhodnutí. Získává určitou kontrolu a svobodu jednání.
  
   
• Mnohé kroužky umožňují dětem účastnit se prvních hodin na zkoušku, aniž za ně musíte platit. Děti si mohou vyzkoušet, jestli je určitá aktivita opravdu bude zajímat.
  
   
• Zvažte, jestli nechuť vašeho potomka pokračovat v kroužku není výsledkem únavy nebo potřeby mít více času jen tak pro sebe. Mnoho dětí je příliš vytížených a potřebují čas na uvolnění a odpočinek, kdy konečně mohou dělat něco, co nemusí.

(Kateřina Bartošová, Family Star)